Levko Hryhorovyč Lukianenko (Левко́ Григо́рович Лук'я́ненко) | |
---|---|
Levko Lukianenko (2016) | |
Narození | 24. srpna 1928 Chrypivka, Černihivská oblast, Ukrajinská SSR |
Úmrtí | 7. července 2018 (ve věku 89 let) Kyjev |
Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
Místo pohřbení | Bajkovův hřbitov |
Národnost | ukrajinská |
Vzdělání | Právnická fakulta Moskevské státní univerzity |
Alma mater | Právnická fakulta Lomonosovovy univerzity (do 1958) |
Povolání | právník, poslanec, diplomat |
Znám jako | zakládající člen Ukrajinské Helsinské skupiny, politický vězeň |
Ocenění | Hrdina Ukrajiny |
Politické strany | Komunistická strana Sovětského svazu (1953–1961) Ukrainian Republican Party (1990–2002) Republican Platform (2002–2005) |
Funkce | ukrajinský poslanec (1990–1992) velvyslanec Ukrajiny v Kanadě (1992–1993) ukrajinský poslanec (1994–1998) ukrajinský poslanec (2002–2006) ukrajinský poslanec (2006–2007) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Levko Hryhorovyč Lukianenko (též Lukyanenko nebo Lukjanenko; 24. srpna 1928, Chrypivka, Černihivská oblast – 7. července 2018, Kyjev)[1] byl ukrajinský politický a veřejný činitel, diplomat, spisovatel, právník a sovětský disident, člen národně osvobozeneckého hnutí Ukrajiny. Spoluzakladatel a aktivní člen Ukrajinské Helsinské skupiny, předseda Ukrajinského helsinského svazu, jeden z organizátorů Ukrajinského svazu dělníků a rolníků. Spoluautor Deklarace o státní suverenitě Ukrajiny, autor Aktu o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny.[2] Zakladatel a první předseda Ukrajinské republikánské strany. Jako kandidát na prezidenta Ukrajiny ve volbách v roce 1991 obsadil 3. místo. Získal 1 432 556 hlasů, tj. 4,49 %. Poslanec Parlamentu Ukrajiny po tři volební období. Čestný doktor práv na University of Alberta, Kanada (1993). Vedoucí Ukrajinské asociace badatelů o holodomoru na Ukrajině (1998)[3]. Hrdina Ukrajiny (2005)[4]. Laureát Národní ceny Tarase Ševčenka za rok 2016. Rytíř Řádu knížete Jaroslava Moudrého V. stupně, rytíř Řádu svobody (2016).
Kvůli svému přesvědčení o potřebě odtržení Ukrajiny od Sovětského svazu a o její nezávislosti byl jako „nebezpečný recidivista“ poslán do cely smrti a odsouzen k nejvyššímu trestu – popravě. Později byla poprava nahrazena patnáctiletým trestem odnětí svobody. Politický vězeň SSSR. Byl dvakrát vězněn (1961–1976, 1977–1988) a v pracovních táborech a ve vyhnanství strávil 27 let.[1]