Levko Lukjanenko

Levko Hryhorovyč Lukianenko (Левко́ Григо́рович Лук'я́ненко)
Levko Lukianenko (2016)
Levko Lukianenko (2016)
Narození24. srpna 1928
Chrypivka, Černihivská oblast, Ukrajinská SSR
Úmrtí7. července 2018 (ve věku 89 let)
Kyjev
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníBajkovův hřbitov
Národnostukrajinská
VzděláníPrávnická fakulta Moskevské státní univerzity
Alma materPrávnická fakulta Lomonosovovy univerzity (do 1958)
Povoláníprávník, poslanec, diplomat
Znám jakozakládající člen Ukrajinské Helsinské skupiny, politický vězeň
OceněníHrdina Ukrajiny
Politické stranyKomunistická strana Sovětského svazu (1953–1961)
Ukrainian Republican Party (1990–2002)
Republican Platform (2002–2005)
Funkceukrajinský poslanec (1990–1992)
velvyslanec Ukrajiny v Kanadě (1992–1993)
ukrajinský poslanec (1994–1998)
ukrajinský poslanec (2002–2006)
ukrajinský poslanec (2006–2007)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Levko Hryhorovyč Lukianenko (též Lukyanenko nebo Lukjanenko; 24. srpna 1928, Chrypivka, Černihivská oblast – 7. července 2018, Kyjev)[1] byl ukrajinský politický a veřejný činitel, diplomat, spisovatel, právník a sovětský disident, člen národně osvobozeneckého hnutí Ukrajiny. Spoluzakladatel a aktivní člen Ukrajinské Helsinské skupiny, předseda Ukrajinského helsinského svazu, jeden z organizátorů Ukrajinského svazu dělníků a rolníků. Spoluautor Deklarace o státní suverenitě Ukrajiny, autor Aktu o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny.[2] Zakladatel a první předseda Ukrajinské republikánské strany. Jako kandidát na prezidenta Ukrajiny ve volbách v roce 1991 obsadil 3. místo. Získal 1 432 556 hlasů, tj. 4,49 %. Poslanec Parlamentu Ukrajiny po tři volební období. Čestný doktor práv na University of Alberta, Kanada (1993). Vedoucí Ukrajinské asociace badatelů o holodomoru na Ukrajině (1998)[3]. Hrdina Ukrajiny (2005)[4]. Laureát Národní ceny Tarase Ševčenka za rok 2016. Rytíř Řádu knížete Jaroslava Moudrého V. stupně, rytíř Řádu svobody (2016).

Kvůli svému přesvědčení o potřebě odtržení Ukrajiny od Sovětského svazu a o její nezávislosti byl jako „nebezpečný recidivista“ poslán do cely smrti a odsouzen k nejvyššímu trestu – popravě. Později byla poprava nahrazena patnáctiletým trestem odnětí svobody. Politický vězeň SSSR. Byl dvakrát vězněn (1961–1976, 1977–1988) a v pracovních táborech a ve vyhnanství strávil 27 let.[1]


Developed by StudentB